sobota 10. srpna 2013

Kdo přichází a kdo odchází




Po velmi dlouhém blogu před dvěma týdny... jsem se musel trochu odmlčet. Mimo jiné taky proto, že blesk zasáhl jedno místo nedaleko misie, spálil router a další pomůcky, a my jsme byli bez internetu asi deset dní.
Mezitím tu pokračujeme dál. Ve středu ve čtyři ráno jsem vyrazil do Bangui, a to spolu s Hyppolite a jeho matkou. Hyppolite je šestnáctiletý chlapec, který je ochrnutý a kterému se snažíme umožnit odjezd do Itálie, aby tam mohl být účinně léčen.
Cesta proběhla dobře, ale přes 12 (DVANÁCT!!) bariér, které rebelové postavili na silnicích - průměr: jedna bariéra na každých 30 kilometrů! Obvyklé divadlo... Na jedné z posledních bariér se mě ptali: "Kam jedeš?"... A najednou jsem nesměl pokračovat dál do Bangui... Pak mi řekli, že budu muset zaplatit 4 000 franků CFA (asi šest euro). Řekl jsem jim, že nebudu nic platit. Poté to vzdali a bariéru otevřeli.
Přijel jsem do Bangui, kde jsem měl dojem mírného zlepšení situace. Rebely z Seleka nevidíte, jsou tu přítomní četníci a policie, a to jako řádné jednotky... Ovšem situace není zdaleka klidná. I v těchto dnech zde proběhly ještě útoky, loupeže, rabování a zabíjení. Často jsou v řece nacházeny mrtvoly ...
Ve čtvrtek ráno jsme zvládli fotografování, otisky prstů, záznam a podpis kvůli Hyppolitovu pasu. Teoreticky by vše mělo být připraveno za dva týdny ...
Na misii v Bozoum jsou nyní dvě dívky Pina a Sarah, které nám přinesly projevy solidarity a přátelství z Cassina Amata, z farnosti v diecézi Miláno. Už roky podporují misii v Bozoum a jejich návštěva, zejména v této době, je pro nás velkou posilou!
V těchto dnech také začaly zkoušky ve škole. V sobotu proběhly na základní škole: všichni naši žáci dokázali bez problémů projít. A dokonce i státním školám se podařilo odvést slušnou práci.
Situace je ale stále velmi křehká. Právě dnes jsem dostal hlášení o příchodu tisícovky lidí, kteří utekli z vesnic na cestě k Bossanoga (mezi 70. a 100. kilometrem od Bozoum). Rebelové ze Seleka přijeli do jejich vesnic, kde stříleli, kradli, brali rukojmí. Bylo zabito pět lidí, včetně pět měsíců starého dítěte, které zemřelo kvůli nemožnosti ošetření ...
Dnes jsem se s nimi setkal a zítra ráno se uvidíme s představiteli vesnic, a pak se všemi těmi, kteří přišli ... a uvidíme, co dělat dál ...
V těchto dnech přemýšlím o několika řádcích encykliky Lumen fidei: "To je důvod, proč ti, kteří věří, nejsou nikdy sami: protože víra má tendenci se šířit, pozvat ostatní ke své radosti. Kdo přijme víru zjistí, že prostory jeho "já" se rozšíří a vznikají v něm nové vztahy, které obohacují život." (39)