pondělí 8. července 2013

Ať nám Bůh pomáhá... ale přiložme ruku k dílu!






























 
Relativně klidný týden...
 
V Bangui, hlavním městě, začalo odzbrojování rebelů. Kteří jako mávnutím kouzelného proutku zmizeli z ulic... Odzbrojování je prováděno celkem důkladně, ale kdo zabrání rebelům, aby se schovali? Panuje strach, že až skončí bouře kolem odzbrojování, rebelové se znovu objeví se svými zbraněmi, které si ukryli, a budou pokračovat se svým ra-ta-ta, ...střelbou, násilím a rabováním...
 
V pátek jsem jel do Ndim, 165 km od Bozoum. Když jsem projížděl Bacarangou, sledovala nás motorka se třemi rebely, předjeli nás a troubili klaksonem, dívali se na nás, a pak jeli dál... asi si mysleli, že jsme někdo jiný? Při výjezdu z Bocarangy nás čekala závora. Zastavuji a oni mi říkají ať počkám, že přijde někdo z Bocarangy. Ptám se, kdo má být tento někdo... ale oni že to neví!?!?!? Přišel další z rebelů a nevrle mi řekl, že musím počkat a že musím respektovat “právo”. Ptám se: “Jaké právo? Jediné právo, které máš, je právo tvé zbraně, kterou máš v ruce, a žádné jiné...” Naštval se! Zeptal se mě: “Tak proč jsi zastavil?” Odpovídám: “Protože jsi na zem položil závoru a já nemohu projet...” Nakonec už byl z toho unavený a nechal mě projet...
 
Mám dojem, že tak 3-4 andělé strážní, kteří mě provázejí (mám přátele, kteří mi propůjčují i ty své...), to sledují s šedivými a naježenými vlasy..., a když večer dorazím domů, cítím ohromnou úlevu!!!
 
Přijel jsem do Ndim, potkal se s chlapci a dívkami z našich středních škol a gymnázia. Mnozí z nich jsou ze základních škol v Ndim a v Bossentele, a teď jsou doma na prázdninách. Proběhlo setkání s rodiči a studenty, abychom se bavili a rozhodli ohledně začátku školního roku. Tento rok chystáme jednu novinku: budujeme centrum s ubytovnou, kuchyní a sociálním zařízením přímo pro ně. A navzdory válce... práce pokračují! Bude tam i nádrž na dešťovou vodu, na zalévání zahrady...
 
Po setkání se studenty a jejich rodinami jsem měl další setkání s personálem ze spořitelen. Kromě té v Bozoum máme ještě další 4 pobočky: jednu v Bozoum, a další tři v Koui, Ngaundaye a Ndim. V tomto období je jejich činnost pozastavena... i když pomalinku a diskrétně opět začínáme. Přijel jsem do Ndim také proto, abych řešil problém s pokladnou v Ndim, která byla vyloupena rebely v březnu... Díky štědrosti přátel z Itálie, z Prahy a z dalších míst se nám podařilo znovu sesbírat vklady lidí z Ndim, chceme jim je vrá !@#$%^&* a nějaký čas teď tyto aktivity vést trochu jinak...
 
Večer se vracím do Bozoum: cesta byla ok, nepršelo, ale cesty a mosty jsou ve stále horším stavu...
 
Ale pojďme dál. V těchto dnech se mi dostala do rukou věta Johanky z Arku. Soudci se ji snažili chytit do léčky, ale tato sedmnáctiletá dívka měla v sobě jednoduchost a sílu Pravdy. Ptali se jí, proč se pouštěla do boje, když věří v Boha. Copak Bůh by nemohl vyhrát válku svou vlastní silou? Johanka odpovídá: “Je třeba bojovat, aby Bůh mohl zvítězit.” To je dokonalá věta. Lidská práce je podmínkou Boží pomoci!
 
Doufáme a modlíme se, aby Středoafrická republika opět povstala! Tady se často říká: “Nzapa a yeke” (Bůh je tu). To je pravda, ale nemůžeme zůstat s rukama v klíně a čekat, že On udělá to, co máme dělat my...
 
Mimochodem... kdo chce pomoci Středoafrické republice, může to udělat podpisem této petice":

Ať nám Bůh pomáhá! Ale přiložme ruku k dílu!