středa 26. září 2012

Zahájení školního roku 2012/13


Dnes, 20. září, zde na katolické misii v Bozoum, je den otevření škol.
Jak dobrodružné a jak vzrušující!
V tyto dny je moje kancelář obležena rodiči, kteří přicházejí zapsat své děti do školy. Jsem často dojat, když vidím jaké oběti rodiče přinášejí, aby mohli poslat své děti do školy.
Dnes ráno přišel jeden tatínek zapsat svého syn do Collége. Řekl mi, s jakousi pýchou, že už dlouho posílá všechny své děti do škol tady na Misii.
Dnes je den zahájení. Už trochu klidnější. První prohlídka učeben, poznání kamarádů a vyučujících, rozdání školních uniforem... Kdybyste viděli žáky první třídy!
Ale co teprve mateřská škola, to je ještě mnohem krásnější. Nové děti (ti nejmenší) se smějí i pláčou..., zatímco ti velcí (4 - 5let !!!) na ně pohlížejí s jistou dávkou povýšenosti.
V pondělí 24. září začíná vyučování na Collége a v Lyceu.
Šťastný školní rok!





pondělí 17. září 2012

Père a ga awè! Otec se vrátil!

Père a ga awè!
Otec se vrátil!
Včera jsem téměř po dvou měsících znovu přijel do Bozoum... a při projíždění městem jsme slyšel, jak lidé volají: "Père a ga awè!" (Otec se vrátil!)... velmi mě to dojalo...!
19. července jsem se musel vrátil do Itálie, protože mi bylo špatně.... Už den poté mě přijali do nemocnice v Cuneo, byl jsem v dobrých rukou dvou kvalifikovaných a pozorných lékařů. Potom, co vyloučili nutnost chirurgického zákroku, ukázaly testy těžkou anémii, celkově špatné hodnoty, zvětšenou slezinu. To je výsledek letitých malárií atd., které mi přivodily únavu a malou obranyschopnost...
Byl jsem v nemocnici Negrar (ve Veroně), pak jsem se vrátil do Cuneo - mého města, kde jsem strávil většinu času, abych si odpočinul a zůstal v klidném prostředí.
V klidných chvílich jsem trochu přemýšlel...
O daru zdraví, ale také o tom, jak je těžké dosáhnout zdravotní pěče v Africe. I úkony relativně jednoduché (vyšetření krve, ultrazvuk) je velmi složité provést, někdy je to až nemožné. A pokud je možné je provést, každopádně jsou velmi nákladné, a tedy mimo možnosti drtivé většiny obyvatel...
To ukazuje na zásadní rozdíl se západní společností. Kolik léčby, sil, energie a peněz se investuje v Evropě do zdraví a péče.
A kolikrát naříkáme, aniž si uvědomujeme, co všechno máme! A jak často děláme věci, které jsou pro mnoho lidí na světě nedosažitelnými sny...
Myslím, že nejlepší věc, co se dá udělat, je děkovat za to všechno a snažit se žít zodpovědněji a ve větší skromnosti.
A buďme vděční za všechny, kteří se nějakým způsobem snaží pomáhat nemocným, pomáhají jim nabrat síly a pečují o ně. Zřejmě je pravda, že tam, kde existuje mnoho utrpení, je o to více lásky.
A teď... zase do práce! Je třeba připravit farní slavnost, která bude na konci měsíce (sv. Michael). To bude také příležitostí zahájit pastorační aktivity (výuka náboženství, práce s Hnutím rodin, atd.), otevření škol, zemědělské aktivity, budovy atd. Nemluvě o tom, že je třeba opravit naši lednici, fungující na petrolej a pračku (elektrické dráty totiž ohlodaly krysy...)
Zkrátka určitě to není práce, co by nám tu chybělo!