čtvrtek 29. března 2012

Malé spořitelny rostou


Už uběhlo pár týdnů a já se ani neozval… Ale jsme „živí“ a pracujeme dál v naší části světa!!!
Mezitím, jak postupujeme na naší pouti postní dobou, přibližuje se i okamžiku křtů! Kolem stovky chlapců, dívek, mladých i dospělých přijme svátosti o velikonoční vigílii (Vzkříšení).
Tato jejich cesta nám připomíná svěžest a krásu víry!
Právě v těchto dnech jsou o. Norberto a o. Marcello v jedné vesnici vzdálené 50 km od Bozoum, protože tam mají třídenní duchovní obnovu o svátosti manželství. O tom si už brzy povíme něco víc.
Práce na rozšiřování malých spořitelen pokračuje. Dvě filiálky (v Koui a v Ndim) jsou už připravené a třetí je ve výstavbě.
Ta v Ndim… vypadá jako domeček z pohádky! Místo plechu jsme použili tašky, které vyrobili někteří mladí z této vesnice…
 
 
V těchto dnech se také staráme o to, jak připravit nový personál: dvanáct mladých lidí se účastní kurzu, který je připraví na to, jak zajistit chod a rostoucí aktivity tří nových spořitelních přepážek, které plánujeme otevřít po Velikonocích.
Jaký má vůbec smysl, aby se kněz, misionář staral o spořitelny? Proč se má angažovat i na tomto poli?
Povšimněme si, že – alespoň v Itálii od dob Monte dei  Paschi v Sieně až po spořitelny (v Čechách kampeličky) 19. století – bylo mnoho podobných institucí založeno faráři a kněžími, aby byla poskytnuta možnost prostým lidem (zemědělci, řemeslníci, dělníci) uschovat si na bezpečné místo své úspory a získat i malý úvěr. A dělali to po mnoho staletí, protože si uvědomovali důležitost práce a plodů práce pro život lidí. Práce, rodina, prosperita se rodí především z důstojnosti, kterou má člověk jako dítě Boží.
To je to, co se snažíme den po dni budovat ve všem, co tu konáme. Všichni!






pondělí 5. března 2012

V postní době, s úsměvem…



Právě jsme začali postní dobu… a já bych se s vámi rád podělil o něco pěkného…
Před několika dny papež „udělal“ nové kardinály. Jeden z nich, biskup New Yorku, Dolan, pronesl velmi pěkný projev, kde kromě jiného řekl: „Misionář, evangelizátor, musí být člověkem radosti. "Radost je neklamným znamením Boží přítomnosti," prohlásil Leon Bloy. Když jsem se stal newyorským arcibiskupem, tak mi jeden kněz řekl: ‚udělal bys lépe, kdyby ses pořád neusmíval, když se procházíš ulicemi Manhattanu nebo skončíš za mřížemi!‘
Jeden nemocný AIDS v konečném stádiu života se v domě Dar pokoje, který patří Misionářkám Lásky ve washingtonské diecési kardinála Donalda Wuerla, rozhodl požádat o křest. Když ho kněz žádal, aby nějak vyjádřil svoji víru, tak on jen zabručel: ‚to, co vím jistě je, že jsem nešťastný, ale sestry jsou velmi šťastné, a to i když je osočuji a plivu na ně. Včera jsem se jich konečně zeptal, jaký je jejich důvod štěstí. Ony mi odpověděly „Ježíš“. Já chci tohoto Ježíše, abych mohl být i já šťastný.
To je pravý úkon víry, že?
Nová evangelizace se děje s úsměvem a ne se zamračenou tváří.
Missio ad  gentes (je to výzva z 2. vat koncilu každému věřícímu k evangelizaci) je podstatné ‚ano‘ ke všemu, co je v lidské osobě důstojného, dobrého, pravdivého, krásného a vznešeného.
Církev je podstané ‚ano‘, nikoliv ‚ne‘.“