sobota 31. prosince 2011

I v Bozoum jsou Vánoce!

Děti s dárečkem v ruce (od píšťalky, přes panenku až k autíčku a napodobeninám mobilů). I to jsou Vánoce!
Hyppolite, který minulý rok spadl ve třídě a… je od pasu dolů nepohyblivý. Pořád se usmívá, i když se nemůže hýbat, i přes ránu, která se mu rozšířila až k páteři…
A dneska přijal křest. Spolu s jednou holčičkou a jedním dítětem trpícím Downovým syndromem, které se jmenuje Ulrich.
I to jsou Vánoce.



 Vánoce jsou odpoledne strávené se sirotky ve stacionáři Duha, s jejich jesličkami vyrobenými ze sluncem vysušené hlíny, modrými slony a stromy z kousků látek…
Vánoce jsou fronta chudých, kteří trpělivě čekají na své jídlo. A kterým také zvládneme dát nějaký ten bonbón a sušenku. I oni mají Vánoce.
Vánoce jsou jesličky, Vánoce jsou světla, která se rozsvítí a zase zhasnou, Vánoce jsou ozdoby udělané z papíru (z nastříhaných starých novin…) a nějaká ta vánoční ozdoba na stromek.

Vánoce jsou vánočka, i když trochu připálená, kterou jsme zvládli upéct…
Vánoce jsou zpěv Sláva na výsostech Bohu, který vybuchne po přijímání (a sumba, říká se v sangu, místní řeči)…
A jsou znovu Vánoce a Bohu díky (a skutečně se to hodí takto říci) jsou pořád!


 Ba ještě víc: v Ježíši Kristu, Božím Synu se sám Bůh stal člověkem. Jemu říká Otec: "Ty jsi můj syn." Věčné dnes Boha sestoupilo do pomíjivého dnes světa a vtahuje naše pomíjivé dnes do věčného dnes Boha. Bůh je tak veliký, že se může udělat malým. Bůh je tak mocný, že se může učinit bezmocným a přijít nám vstříc jako bezbranné dítě, abychom ho mohli milovat. Bůh je tak dobrý, že se zříká svého božského jasu a sestupuje do stáje, abychom ho mohli najít a aby se tak jeho dobrota dotkla také nás, sdílí se nám a i nadále působí skrze nás. Toto jsou Vánoce: " Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil". Bůh se stal jedním z nás, abychom my mohli být s Ním, stát se Mu podobní. Zvolil za své znamení Dítě v jeslích: On je takový. Tímto způsobem se ho naučíme poznávat. A na každém dítěti je odlesk paprsku onoho dnes; odlesk Boha blízkého, kterého máme milovat a kterému se máme podřídit - v každém dítěti, i v tom ještě nenarozeném.


úterý 20. prosince 2011

Velká slavnost v Bozoum

Velký svátek jsme prožili 18. prosince v Bozoum: otcové karmelitáni oslavují čtyřicet let od příchodu prvních misionářů do Bozoum. Onoho prosincového dne před mnoha léty o. Carlo a o. Nicola (viz foto), spolu s o. Markem přijeli do Bozoum, kde je přijali otcové kapucíni (tehdejší farář je nyní biskupem diecéze Bouar, jejíž součástí je Bozoum).
Včera jsme tuto událost oslavili kněžským svěcením mladého bratra Cyriaqua, který je ze Středoafrické republiky.
Bylo nás mnoho tady v Bozoum. Přijeli i seminaristé z Yolé (250 km v kamionu…), mladí bratři ve formaci, otcové a sestry z různých misií. V sobotu večer nás bylo na padesát v komunitě, a víc než dvě stovky osob, které přišly z okolních vesnic, byly ubytovány ve školách.
V neděli 18. prosince jsme prožili velký liturgický svátek, velmi pěkný a intenzivní. Dvacet tři kněží, dva jáhni, biskup a zástupy lidí!
Mši jsme slavili před novou Collége St. Augustin. Zpěvy byly velkolepé, tance nádherné a účast velmi intenzivní.
Po kázání jsme zpěvem litanií prosili o přímluvu všechny svaté a svěcenec si mezitím lehl v prostraci na zem. Pak na bratra Cyriaqua biskup vložil ruce a spolu s ním i všichni koncelebrující kněží, a tak se bratr Cyriaque stal KNĚZEM.
Poté, co se se oblékl do ornátu a kněžských oděvů, mu biskup předal kalich a patenu na znamení jeho povolání ke službě u oltáře a slavení svátostí.
V této chvíli ho všichni kněží pozdravili pozdravením pokoje: všichni jsme byli dojatí! A pak… byl prostor pro tanec, který předvedli mladí karmelitáni s novoknězem uprostřed.
Po liturgii slavnost pokračovala obědem pro čtyři sta lidí!!! Pak rodina pozvala komunitu karmelitánů na malou oslavu ve čtvrti: při příchodu novokněze jej nechali vystoupit na židli, kterou pak tanečním krokem přenesli na místo oslavy.
Čtyřicet let je hodně. A je to i málo. Je pěkné vidět, jak Pán dělá velké věci den po dni, a to přes všechny slabosti a bídu!
Modlili jsme se a dál se modlíme za to, aby nám Pán zachoval radost z toho, že můžeme pracovat ve službě Jemu jak tady v Bozoum, tak všude tam, kam nás on povolá!








čtvrtek 8. prosince 2011

Státní svátek – 1. prosince 2011

První prosinec je datum velmi důležité pro Středoafrickou republiku: v roce 1958 byla vyhlášena republika, která se stala nezávislou v roce 1960.
Každý rok tato slavnost představuje jako by srdce země. Padesát tři let nezávislosti není málo! I když ještě tolik cesty zbývá!
Slavnosti předchází vigilie, chvíle modlitby: představitelé země se rozejdou do různých kostelů, kaplí a mešit, aby se pomodlili.
Včera jsme se sešli v našem kostele s pár křesťany a několika zástupci státu, abychom slavili bohoslužbu.
Právě před dvěma týdny byl papež v Africe, v Beninu, kde hovořil o řadě důležitých věcí, zejména zdůraznil NADĚJI, kterou může Afrika žít a kterou může přinášet světu.
Papež se nezdráhal nabídnout Afriku jako vzor! Po cestě do Beninu řekl tato slova: „existuje zásoba života a vitality pro budoucnost, se kterou můžeme počítat, se kterou může počítat církev.“ Těmito slovy papež shrnul svoji nedávnou návštěvu Beninu, a to během katecheze při generální audienci ve Vatikánu, když rekapituloval nejdůležitější kroky své druhé africké cesty. „V této klíčové fázi vývoje pro celý kontinent“, prohlásil papež „může být církev v Africe se svým velkodušným závazkem ve službě evangeliu a se svým odvážným svědectvím účinné solidarity protagonistkou nového období naděje. V Africe jsem pozoroval jasné „ano“ k životu, obnovený smysl pro víru a naději, přijetí skutečnosti ve své plnosti jako stvořené Bohem a ne jen skutečnost redukovanou na „pozitivismus“, který na konec naději uhasí.
Tato má cesta se stala i velkou výzvou pro Afriku, aby zaměřila veškeré své úsilí k hlásání evangelia těm, kteří ho ještě neznají.
Jedná se,“ řekl Benedikt XVI. „o obnovu úsilí evangelizovat, ke kterému je povolán každý pokřtěný nabízeje tak smíření, spravedlnost a pokoj.“
A při svém odletu z Bebinu papež při své poslední promluvě řekl: „Proč by africká země nemohla zbytku světa ukázat cestu kudy se vydat? Budoucnost, kde by bylo možné žít ve skutečném bratrství pramenícím ze spravedlnosti a založeném na velikosti rodiny a práce? Kéž mohou žít Afričané navzájem usmíření v pokoji a ve spravedlnosti!“
Dneska, prvního prosince, je velký svátek, při kterém defilují v průvodu žáci, skupiny, nositelé různých odpovědností a další. I naše děti byly v průvodu, seřazené podle uniforem jednotlivých škol – a to jich bylo od mateřské školky přes školu základní a střední až po stacionář pro sirotky víc než 1100. Oni jsou budoucností země!